Přechod hřebene rumunského pohoří Rodna - Muntii Rodnei

Jde o mohutné, opuštěné hory podobné např. slovenským Roháčům nebo Nízkým Tatrám. Zejména od severu působí velmi mohutně.

Rodna, rumunsky Munţii Rodnei, leží na severním okraji Východních rumunských Karpat nedaleko hranic s Ukrajinou. Oblast Rodny je ze S určena údolím řeky Vişeul. Hranice se severním sousedem Maramureş pokračuje po silnici do sedla Pasul Prislop (1416 m) až do Rotundy na V. Na V odděluje Rodnu od Suhardu sedlo Şaua Rotunda. Na J vymezuje Rodnu údolí řeky Someşul Mare. Hranice mezi západním okrajem Rodny a Tibleşului je v sedle Şetref. Na automapě je zřejmé, že Rodna leží v trojúhelníku mezi městy Cirfibaba, Nasaud a Vişeu. Hlavní hřeben Rodny se mírně klikatí ve směru východ - západ. Holý hřeben se vyznačuje nevelkými výškovými rozdíly v jeho průběhu. Dominanty Rodny tvoří nejvyšší vrchol Pietroşul Rodnei (2.305 m) a na východě Vf. Ineu (2.279 m). Jižní strana Rodny je charakteristická bohatými prameny vody, na severu stojí za zmínku minerální prameny v Baile Borşa. Celkem čítá Rodna 36 půvabných horských jezer, většinou malé rozlohy.Rodna je tvořena hlavně krystalickými břidlicemi s lokálními pokryvy sopečných hornin a usazenin.


Náročnost hřebenovky :

Hřeben Rodny je velmi přehledný po většinu své délky. Hřebenovka se kromě nástupu a výstupu nejvyšší vrchol Pietroşul Rodnei (2.305 m) a na Ineu (2.279 m)na vyznačuje jen malým relativním převýšením.Přechod hlavního hřebenu je za normálního počasí bez orientačních problémů, obnovené značení červeným pruhem je na rumunské poměry poměrně spolehlivé. Pokud to terén umožňuje, chodník obchází vrcholy na trase úbočím.

Celkový směr západ - východ bez náročných hřebenových uzlů, zpravidla strmé severní a mírné jižní svahy, dostatek chráněných tábořišť s pramenitou vodou, více možností úniku z hřebene do zalidněného severního údolí, relativní odlehlost v severním pohraničí a z toho plynoucí menší množství turistů, to je jen několik charakteristik, které tvoří z pohoří Rodna perličku východních Karpat.

Nocleh a vybavení :

Jak si kdo ustele, tak si lehne, někdo volí stan někdo radši pod širákem. V každém hotely zde nehledejte. Ani v mapě nakreslená chata Cabana Puzdrele kterou najdete v mapě pod Vf.Galaţului již nestojí. Shořela na konci 80. let!!! Takže připomínám, výbava na přechod hor "na těžko" a dobrá nálada nutností.

Přístupy do hor :

a) Pasul Şetref - Sedlo je na frekventované silnici 17c mezi Borşou a Bistriţou, přesněji mezi obcemi Romuli a Säcel ve výšce 817 m. Ideální pro přechod ve směru Z-V.

b) Pasul Prislop - Průsmyk mezi Rodnou a Maramurešem je dostupný po silnici z č. 18 z Borşi i od Vatra Dornei. Z hlediska výšky (1.415 m) je to nejvýhodnější nástup.

c) údolí řeky Viseu Dolinou prochází silnice a v úseku Moisei - Borşa z ní odbočuje prudce vzhůru J směrem několik značených cest, které se napojují na hlavní hřeben. Výhodou těchto nástupů je snadná přístupnost údolí, i fakt, že nástupy jsou krátké, ovšem prudce do kopce. Dobré východisko na hřebenovku je například z Complex turistic Borşa ve východní části dlouhého městečka Borşa.

d) u údolí řeky Bistriţa po silnici z č. 18 z Borşi i do osad Sesuri nebo Gura Lalei (cca 900-1000 m), dále pak jižním směrem do oblasti hory Ineu

e) horní část údolí řeky Someşu Mare - Silnice Č. 17d z Nãsãudu míří na SV a přes sedlo Rotunda (1271 m) do údolí řeky Bistriţa.

Nástupy na hřeben Rodny z jižní strany začínají u lázní Sfngeorz-Bai. Cesta stoupá mírně vzhůru a z obcí Maieru, Anieş , Rodna, Şanţ i Valea Mare vede na hřeben řada cest. Asi nejvýhodnější přístup je ze vsi Şanţ do oblasti hory Ineu.

Přechod Rodny se dá podniknout izolovaně nebo v kombinaci se sousedními horami. Dříve tolik oblíbená kombinace Rodna & Maramureš je kvůli komplikacím v Maramureši komplikovanější, ale jak jsme zjistili možná. Maramureš je poměrně rozlehlé opuštěné pohoří tvoří hranici Rumunska s Ukrajinou. Právě nejzajímavější část hřebenu je v bezprostřední blízkosti hranic a hraniční pásmo, do kterého je přísný zákaz vstupu, bylo v devadesátých letech podstatně rozšířeno. Tato situace částečně znemožňuje přechod Maramureše. Přesto však jižní část pohoří nad Baile Borsa je dobře přístupná úzkokolejnou tratí z Vişeul de Sus.

Na Rodnu navazuje na V pohoří Suhard, dá přejít hřebenovkou až do Vatra Dornei. Pokud chcete Rodnu zkombinovat s nějakým dalším pohořím, nejblíže je po ruce Caliman, popř. Apuseni.

Přechod hlavního hřebene z Gura Lalei přes Vf.Ineu, Vf.Gargalau, Vf.Galaţului a Pietroşul a do Borşy se dá projít s plnou polní za 2 dny, pokud nemáte na spěch za 3.

Itinerář přechodu hřebenovky z Gura Lalei přes Vf.Ineu, Vf.Gargalau, Vf.Galaţului a Pietroşul a do Borşy

Přechod hřebenovky jsme podnikli v srpnu 2004 ve skupince se složení Sylva, Miky, Jirka Bureš, Tom Jirsák a já ve směru V-Z.

Do Rumunska jsme se dostali díky Frantovi Mrvíkovi z HO Neratovice, který jako každý rok, v poslední srpnový týden, pořádá výpravu do rumunských hor. Společně jsme se přepravili autobusem do Borsy abychom pak v různých skupinách bloudili krajinou.

Výchozím bodem cesty naší pětičlenné skupinky po Rodne byla samota Gura Lalei, od které vede jižním směrem cesta značená modrým kruhem údolím říčky Lala. Zpočátku služná vozová cesta vede loukami, poté se údolí začne svírat. Po 2,5 hodinách pohodné chůze dojdete k salaši pod Vf.Ineut (2222 m). Okolo salaše pěkné louky s možností táboření. My však pokračujeme k jezerům Lacul Lala Mare. Jsou dvě, cca 100 výškových metrů od sebe. Okolo nich je skvělé místo na táboření s dostatkem pitné vody. Od salaše je to málo přes hodinu strmým stoupáním vzrostlou klečí, často korytem potoka. Bivakujeme u spodního jezera. Nejsme sami. Registrujeme stan Rumunů, Poláků a dvou kluků z Moravy. Pěkný večer, příjemná a pohodlná koupel v potoce.

Ráno vítr, déšť a mlha. Do 12 ležíme ve stanu, pak se počasí najednou rázem změní, balíme a vyrážíme směr sedlo Saua cu Lac (2140m), hodinka volnou chůzi od spodního jezera. Vrchol Vf. Ineu (2279m) se halí do mlhy, tak pádíme dál po hřebeni západním směrem parádním travnatým hřebenem Vf.Coasta Netedã (2060m), kde se hřebínek v jednou místě zúží natolik, že je potřeba k přelézání drobných skalek třeba použít ruce. Mlha se rozpadla a my pokračujeme stále západním směrem na Vf.Cita (2036m) a Vf.Omului (2134m). Jižním směrem obdivujeme vrchol Vf. Corongişu (1987m). V pět hodin jsme na Vf.Omului a cesta se stáčí severním směrem na Vf.Gargalãu (2158m).V tohoto pěkného vrcholu na zdejší poměry prudce klesáme do sedla Saua Gargalãu, odkud se dá pokračovat S směrem do sedla Pasul Prislop (1416 m). Naše cesta se však pokračuje opět za západ za chvíli nacházíme místo našeho dnešního noclehu. kolem 19 hodiny stavíme stany u velmi mělkých jezírek. Jsou tak mělká, že se v nich ani umýt nedá, naštěstí nedaleko, 200m jižním směrem, je velmi silný pramen pitné vody snadno viditelný z cesty. Je mi blbě, celou domu máme s Jirkou běhavku. S vidinou, že se to snad už zítra zlepší brzy usínáme.

Nějak se nám nechtělo ze spacáků, snídáme, balíme a vyrážíme až v devět. Sluníčko svítí, je nádherně. Asi po 2 km dojdeme pohodlnou cestou k sedlu Saua Galatului, kde se dá taky pěkně tábořil, ale bez pramenité vody. Ze sedla odbočuje S směrem stezka do "turistického komplexu" Borşa, kde jsme před několika dny přečkali noční bouřku. Stoupáme na Vf. Galatului (2048m). Sestupujeme abychom severním svahem traverzovali Vf.Laptelui Mare (2172m).Traverz je dost exponovaný. Je taky jasně patrno, že sníh tady roztál teprve nedávno, neboť nestačila narůst ani pořádně tráva. Pod námi vidíme před 20-ti lety vyhořelou chatu Puzdrele, kterou lze nalést na dostupných mapách. Její ruiny jsou viděl z dálky. Za sedlem Puzdlerol odbočíme k nenápadnému sedélku Tamita Birsanalui. Zde obídek, slunění a poté traverzujeme severní svahy Vf.Repede (2047m) a Vf.Cormania (2033m) do sedla Tarnita "La Cruse". Dá se jít i po hřebenu, cesta je delší, chodník není tak vyšlapán a údajně je v jižním svahu pod hřebenovkou z Vf.Repede malé tábořiště a silný krasový pramen La Carti, který se poté ztrácí v suti. Asi hodinu se kochám výhledem ze sedla Tarnita "La Cruse" a pak dvě hodiny stoupám skalnatou částí vrcholu Vf. Buhaescu Mare (2119m) a Vf. Rebra (2221m), kde začíná pěkně foukat západní vítr a začíná zahalovat nejvyšší vrchol Rodny a cíl naší cesty Pietroşul Rodnei (2.305 m). V šest večer dorážím na vrchol. Ostatní na mě čekají, je mi blbě, tři dny střevních potíží udělají své. Udělám pár fotek a pádím dál. Na vrcholu to fučí a kromě zdemolovaného kamenného přístřešku zde není nic vidět. Krom mlhy... Sestupujeme společně. Cesta se klikatí nekonečnými serpentinami severním kuloárem hory k nádhernému jezeru Lakul Latek a meterologické stanici. U stanice táboří skupina Slováků. Těším se na koupel v potoce a spravedlivý spánek. Stany stavíme už za tmy, ale praskání okně od sousedů a ohnivá voda jsou příjemným zakončením dne.

Ráno Sylva koupila v meteo stanici sýr a tak jsme dali vzorek. Nebyl slaný, ale asi mi spravil střevní klima, protože bylo poběhavce. Sestup do Borsy byl let, neboť jsme měli stihnout v 10 sraz u autobusu, abychom se přemístili do jiného koutu Rumunska, do Maramureše.....

Fotografie z cesty hlavní hřebenovkou si můžete prohlédnout na následujících 60-ti fotografiích