Noční výstup na Mt. Sinai 2285 m n.m.

Mt. Sinai spolu s klášterem Sv. Kateřiny se nacházejí na Sinajském poloostrově, cca 300 km východně od hlavního města Egypta - Káhiry.

Obecně platí názor, že z vrcholu hory Mt Sinai, místní název Gebel Musa, předal Bůh Desatero přikázání Mojžíšovi. Proto je tato hora posvátná jak pro křesťany, tak i pro muslimy a židy. A je to právě díky této legendě. Každý den jich sem přijíždějí desítky vzdát hold tomuto posvátnému místu. Vyrážejí v hluboké noci pěšky na vrchol (2285 metrů), aby na vrcholu mohli být na svítání, kdy se první sluneční paprsky dotknou jejich tváří.

Výstup na horu není náročný a zdatnému chodci stačí kolem 2 hodin, aby se na vrchol dostal. Existují 2 cesty, jak se na vrchol dostat. Jednoduší je tzv. "velbloudí cesta", kudy se klidně můžete vydat pěšky nebo nechat vyvézt za bakšiš skoro až na vrchol na velbloudu. Náročnější cesta (vhodná pro sestup) je cesta 3000 schodů, kterou prý vybudoval jeden mnich jako formu svého pokání. Většina výstupů se provádí v noci, kdy zde může být celkem chladno. Je také dobré vzít si baterku.

Náš malý japonský mikrobus pro osoby japonské velikosti odjíždí z Dahabu ve 23:00 hod. Bylo nás v něm tuším 9. Cestou jsme párkrát zastavili při policejních kontrolách (pro nezapomeňte si vzít pas s sebou), jinak jsme se snažili aspoň trochu si pospat. Krátce po druhé hodinách cesty nás šofér vysadil na parkovišti s tím, že pro nás přijede o deváté ráno. Pořádně jsme se pozapínali a vyrazili do tmy.Východ slunce Mt.Sinai 2285m

Pochod nocí jsme začali svižně. Postupem času se ale pevná vůle jednotlivců ztrácí a za chvíli jsem zjišťuji, že zbytek mé skupiny se mi poztrácel kdesi mezi velbloudy, jejich náhončími a ostatními poutníky. Jdu rychlým tempem sám. Sundávám bundu přestože hrozne foukal studený vítr, který zvedal prach z cesty a náležitě mě s ním krmil. Velbloudí cesta stoupá mnoha serpentinami, v horní části kolem přístřešků s občerstvením. Závěrečný úsek, sedm set schodů různé velikosti, zdolávám za zpěvu poměrně velké japonské skupiny. Těsně před vrcholem, který leží ve výšce 2285 m. nad mořem zastavuji a poslouchám zpěv v japonštině. Začíná mi být chladno a proto si beru fleecovou bundu. Dochází mne Jana a Jarda. Utekl jsem jim o půl hodiny. Je 04.05, tma jak v pytli. Potom nás už čekalo jen pár schodů. Asi hodinové čekaní jsme vyplnili pozorováním místních, nabízejících pro zahřátí matrace a deky za 10 liber. Nejdřív jsme pohrdali smradlavou a zaprášenou dekou, studený vítr nás ale rychle donutil změnit názor. Asi ve čtvrt na šest začne vycházet slunce. Když začalo slunce vycházet, zjistil jsem teprve kolik je nás na vrchole lidí, různých národností. Slunce osvětlilo okolní hory a zabarvilo je do červena. Při focení mě sice mrzli prsty od zimy a od větru, ale výhled to byl super. Použil jsem i stativ, který jsem s sebou vytáhl na horu. Jen co vyšlo slunce, lidé začali houfně scházet dolů, tak jsme v klidu fotili okolní vrcholy včetně nejvyšší hory Egyptu Gebel Katherina - 2637 m, kapli na vrcholu či místní prodavače suvenýrů a pak šli i my. Slunce nás začalo pomalu ohřívat, silný studený vítr, pomalu zklidnil. Zpáteční cestu jsme absolvovali opět velbloudí stezkou, neboť jsme nestáli o zácpu na schodišti ke klášteru, kudy se vracelo 90 % všech účastníků.

Nejenom Mt. Sinai stojí za návštěvu, ale na jejím úpatí se nachází klášter Svaté Kateřiny. Stavba v nadmořské výšce téměř 1600 metrů pochází byla založena ve 4 století našeho letopočtu byzantskou královnou Helenou a dnes v něm žijí řečtí ortodoxní mniši. Původě zde byla postavena malá kaple na místě, kde Bůh promlouval k Mojžíšovi. Kaple byla zasvěcena Svaté Kateřině, která byla mučena a poté popravena kvůli své křesťanské víře. Legenda praví, že poté její tělo bylo anděly odneseno z popraviště na svahy hory Gebel Kateřina, nejvyšší Egyptské hory, která leží cca 6 km na jih od Mt. Sinai. Její tělo zde byla nalezeno o 300 let později mnichy z tohoto kláštera. Později, v 6 století, na příkaz císaře Justiniana, byla kaple přestavěna na pevnost s bazilikou a klášterem, aby mohla lépe odolávat případným nájezdům. Měla také fungovat jako útočiště křesťanů z jižní Sinanie, kde získával vliv islám.

O dvě století později se kaplička rozšířila na třílodní baziliku a kolem ní vyrostla zeď. Ta se postupem času stále zvyšovala, protože mniši čelili útokům kočujících beduínů. Dnes je tato hradba vysoká 12 metrů, její poslední zvýšení nařídil Napoleon, který také nechal jako zatím poslední klášter rekonstruovat. V současnosti ho obývají a spravují pravoslavní mniši, většina z nich pochází z Řecka nebo Ruska.

Uvnitř kláštera je zřejmě nejzajímavější bazilika, ve které jsou pravoslavné ikony. Na to, aby se uvnitř baziliky nefotografovalo ani nemluvilo, dohlíží vždy jeden z důstojných vousatých mnichů. Máte tajná nesplněná přání? Pak jste na správném místě. S nadějí na jeho splnění může z kláštera odcházet ten, kdo na toto přání pomyslel ve chvíli, kdy se dotýkal hořícího keře, tak alespoň praví místní tradice. Hořící keř je obyčejná ostružina, ale pojí se s dávnou legendou. Podle ní Mojžíš jednoho večera viděl zvláštní světlo, šel za ním a spatřil hořící keř. Hlas mu napověděl, aby si zul boty, protože je na posvátném místě. V keři se mu zjevil Bůh, později mu nedaleko předal i desatero přikázání. Trnitý keř má uvnitř kláštera "vlastní" kapli. Součástí kláštera je také kostnice, ve které jsou uchovávány ostatky svatého Štefana a ostatních mnichů. Pokud v klášteře svaté Kateřiny dnes některý z nich zemře, je pohřben na nedalekém hřbitově. Po několika měsících jeho kolegové zbytky těla vyndají a uloží do kostnice. Od kláštera svaté Kateřiny se turisté vydávají na Mojžíšovu horu. Kdo chce stihnout nezapomenutelný pohled na východ slunce nad Sinají z jejího vrcholku, musí si přivstat.

Klášter svaté Kateřiny je dnes opravdovým turistickým místem se vším, co k tomu patří - nechybí tu velké parkoviště pro autobusy, bezpečnostní prohlídky nebo krámky se suvenýry. Místní prodavači však polevují v tradicích, zvláště co se smlouvání o ceně týče. S klidným srdcem udělají to, na co by dříve ani nepomysleli, totiž řeknou zákazníkovi, že s ním "žádný byznys" dělat nebudou. Vědí, že přijde ruský turista, který bez náznaku smlouvání přistoupí na první cenu, kterou prodávající určí, a ještě zaplatí v dolarech, ne v egyptských librách. Bohužel…

Fotoarchiv z cesty 40 fotografií