Peklo jménem Hévíz


Hévíz, jedno z největších a nejznámějších lázeňských středisek v Maďarsku, leží v údolí 6 kilometrů od Keszthely v jihozápadním cípu Balatonu. Zde se nachází největší jezero s horkou vodou v Evropě. Mimořádným rysem Hévízu je termální jezero o ploše 4,44 ha s nálevkovitě se svažujícím dnem o hloubce 36.5 m, končící v jeskyni s vývěry v hloubce 50 metrů, jehož mírně radioaktivní voda obsahuje síru, alkálie, hydrogenuhličitany, a zejména soli vápníku. Pramen poskytuje 86 milionů litrů vody denně, takže voda v jezeře se úplně vymění každých 48 hodin. Voda tryskající z kráteru udržuje vodní hmotu jezera v neustálém pomalém pohybu a ještě intenzivnější pohyb je způsobován cirkulací chladnější vody z povrchu, která klesá ke dnu, a horké vody z hloubek, která stoupá k povrchu. Teplota jezera je 33-34°C v létě a 26-28°C v zimě. Tolik strohá fakta……….

Slovo dalo slovo, ve středu rychlá domluva a už svištíme čtvrtečním večerem směr Maďarsko. Cesta proběhla až na hranice se Slovenskem v pohodě. Pak ovšem exploze zadní pneumatiky kdesi v bezejmenné díře maďarské noční krajiny probudila část posádky vozu k dřímání. Naštěstí jsme kolektiv zocelený, provizorní dojezdové kolo naši situaci řeší celkem bravurně. Noční liduprázdnou krajinou jedeme osmdesátkou směr k Balatonu.

Vlastní ponor probíhá hodně organizovaně. Györg Kovács, který zde potápí od roku 1962 a dnes tu chod místní základny ponory řídi, nás vítá v malé, ale příjemně vytopené klubovně místního divecentra, ve kterém se skrývá pěkná, funkční barokomora. Během hodiny proběhne důkladná, v němčině vedená instruktáž, ve které se dovíte něco o jezeru, co dělat máte, a co zas ne. Ponor zvládne určitě téměř každý pokročilý diver. Ponor však vyžaduje dlouhou dekompresi, obvykle okolo půl hodiny, takže alespoň s tím, by měli mít potápěči zkušenost.

Pak si naplavete asi 100 metrů k jámě lvové označené bílou bójí a prásknete to po nezbytných "safe" procedurách podél potrubí vedoucího teplou vodu do lázní až na dno kráteru. Voda je teplá, cítíte síru, světla ubývá a po pár minutách jste u prvních ocelových vrátek oddělujících přístupovou chodbu do jeskyně. Poslední kontrola a průvodce, v našem případě Boly, se v hloubce 40-ti metrů první sune jámy lvové. Proti proudu, přes dvoje vrata 60x80 cm, spojená krátkou klesající chodbou, dostanete přes dřevěné plato do jeskyně. Jde to pomalu, lezete dolů, překáží Vám stage, mě i foťák, silný proud vody Vás bere zpět., ale není kam spěchat. Lepší je se přitahovat za instalovaný provaz či po bokách dřevěného plata, které je na dně chodby. Po pár metrech nakonec prolezete dalším otvorem a pohodlně se zavěsíte v okolí plata, umístěného hned u vstupu a čekáte, něž přileze parťák.

V jeskyni vyvěrá několik horkých pramenů o různých teplotách. Po smísení je teplota vody okolo 38 °C. Pocit se příliš neliší od pobytu ve vaně s teplou - nikoli však horkou - vodou. U stropu je vzduchová kapsa, která ale příliš vzduchu neobsahuje. Všemožné oxidy síry by Vás měly odradit od pokusu o dýchání bez automatiky. V jeskyni je téměř absolutní viditelnost. Vodu kalí jen klesající výkvěty sirných či vápenatých sloučenin, klesajících od stropu k zemi.

Vlastní prohlídka jeskyně, která má rozměr asi 17x17 metrů probíhá různě. Györg tam prý vodí potápěče jak opice po jednom za ruku, zatím co druhý čeká na platě a pak se prohodí, my jsme nic podobně potupného nezažili. Boly nám ukázal vývěry horké i studené vody, vynořili jsme se do kapsy plné sirných plynů u stropu jeskyně, kroužili okolo stěn a užívali si svých 20 minut slávy.

Z jeskyně to jde celkem snadno, silný proud vás vyplivne před vstupní vrata a vám nezbývá než zahájit výstup a nutnou dekompresi. Vzhůru vystupujeme podél dvou trubek o průměru cca 30 cm, vedoucích teplou vodu do lázní. V pravidelných intervalech jsou na nich umístěny tabulky s hloubkou, pro všechny případy jsou zde i umístěny záložní automatiky s přívodem vzduchu z láhví umístěných na schodech lázní. Pohodlnější je však prostor okolo trubek opustit, nebo se mu alespoň mírně vzdálit, neboť silný proud má tendenci Vás táhnout směrem k hladině. Ve dvaceti metrech potrubí opouštíme a stoupáme podél západního břehu kráteru, abychom si asi v 10-ti metrech prohlédli krátkou chodbu s dvěma vstupy. Vlastní dno jezera je bahnité, k hladině stoupají na dlouhých stoncích listy leknínů, jejichž květy v různých barvách jahodí oku nejen potápěče, ale i koupajících se návštěvníků lázní.

Další informace :


GPS pozice °47'8.39"N 17°11'38.61"E z Google Maps

Potápí se zde pouze s místními průvodci
Kontakt: AMPHORA BÚVÁR KLUB, 1027 Budapest, Varsányi 1. u.33,
Potápění řídí György Kovács, který umí německy.
Tel+fax: 36-309-900-608, tel: +3612777513, mobil: +36309900608,
E-mail: diver1@ax.hu, http://www.amphora.hu/

Aktuální informace o lázeňském městě Hévíz a okolí najdete na http://heviz.hu/

Fotoalbum z cesty s 20 snímky k nahlédnutí zde